Jmenuji se Anna Krajíčková
EXPERTKA NA VERŠE
VE ŠKOLCE MNOHO LET UČÍM, TO CO UMÍM, PŘEDAT ZKUSÍM. SKLÁDÁM PÍSNĚ, BÁSNIČKY PRO NEJMENŠÍ DĚTIČKY.
Chcete vědět, kdo jsem?
Celý život něco tvořím, láskou, k nejen k veršům, hořím. V oblibě mám ruční práce, různé dárky, dekorace.
Ráda kraje maluji, obrázky ilustruji. Zpěv, ten také ráda mám, hru na klavír ovládám, hraji bez všech rozmarů na flétnu i kytaru.
Jsem máma, dnes již jedenáctileté dcery, která je mým životem.
Již 27 let učím děti v mateřské škole.
O životě přemýšlím, básně, písně vymýšlím.
Plním si sny – to věc drahá, miluji kapelu A-ha.
Je životní inspirací, jsem naplněna svou prací.
Aby byla radost velká,
jsem veselá učitelka.
Děti mají rády smích,
dovádíme v převlecích.
Karneval, Den Dětí máme, společně si užíváme.
Řeknu vám bez rozpaků, kolik už mám převleků…
Předchozí
Další
Předchozí
Další
Předchozí
Další
MŮJ PŘÍBĚH
Moc ráda zde s vámi jsem,
přicházím s mým příběhem.
Zpravidla se často tvrdí,
že prý samochvála smrdí.
Vyvětrejte, dám vám radu,
bude tady trocha smradu.
Chci všem říci na rovinku,
bylo mi dáno do vínku.
Od malička všeumělka,
byla jsem pilná jak včelka.
Sport i zpěv či umění
a dnes se to nemění.
Tvoření a ruční práce,
malby, různé dekorace.
Věřím v osud, že to chtěl,
plnit sny mi vždy uměl.
Vytyčit si správně cíl,
to mě život naučil.
Občas tvrdé rány dával,
někdy se mnou dosti mával.
Vždycky jsem se vzchopila,
abych vše zlé přežila.
Mohla za to víra v Boha,
či znamení kozoroha?
O tom je to prostě známo,
že má pro strach uděláno.
Je to v hlavě, to je jisté,
musíme být optimisté.
Když svým přáním uvěříte,
tak se splní, uvidíte.
Mám ráda i dobrý vtip,
s humorem jde všechno líp.
Já jsem vděčná za ty dary,
možná, že jsou v tom i čáry.
Byla pro mne radost velká,
ve školce být učitelka.
Teď však zdraví pokulhává,
ale to se občas stává.
Báječnou rodinu mám,
na ni hodně spoléhám.
Dcerka je mým životem,
jsem s ní šťastná každým dnem.
Rodiče mě vychovali,
svoji péči, lásku dali.
Sestru, bratra také mám,
života si užívám.
Proto sdílím, kýmpak jsem,
nejšťastnějším člověkem.
Tak to byl můj příběh ženy,
co bude dítkem štěstěny.
Přežila jsem srážku s vlakem,
proto život beru s vděkem.
Píšu to však nesměle,
stáli při mně andělé.
Bylo toho vážně moc,
zbožňuji kouzlo vánoc.
Veršování fakt miluji,
a ničeho nelituji.
Teď jsem si uvědomila,
že jsem skvělý život žila.
A to jsem teprve v půli,
protože mám silnou vůli.
Všechno to tak mělo být,
stále chci svůj život žít.
Mám v životě dost kuráže,
další směr mi to ukáže.
Doufám, že děj shrnutý,
nebyl příliš smrdutý.